Colorfull world of basketball 22.

7. října 2014 v 13:37 | Peťa-chan |  Colorful world of basketball
Hai, som tá najhoršia a najmizernejšia, ale inak sa nedalo. Tento diel som mala síce písať ja, ale vzhľadom na výšku a isté iné okolnosti, som sa na to nemohla podujať a zaskočila za mňa Neko - I love you :3 , aj keď má toho dosť. Nabudúce sa hádam dočkáte niečoho z môjho pera, ale teraz sa už do toho pustite!


Další neoficiální zápas mezi Shutoku a Seirin skončil. Trénink to byl pro oba týmy velmi dobrý. Krom toho se všichni velmi bavili, ačkoliv dávali najevo pravý opak, protože si to nechtěli přiznat tedy především svým protihráčům. Po zápase přišla Riko se svým dalším vynálezem... Což bylo pro chlapce opravdu velkým šokem. Venku na zahradě v trávě stálo několik větších modrých kýblů plných ledu. Chlapci na ně zírali tak udiveně jako na všechno, co pro ně Riko přichystala. Tak trochu tušili, k čemu opět budou donuceni. Prý něco pro stimulaci svalů... Docela se toho zhrozili. Kdo by dobrovolně lezl do kýble s ledem? Vždyť to je tak akorát na to, aby o nohy přišli... No museli. I když se jim to z hlouby duší příčilo. Postupně tedy první odvážlivci šli k ledu. Nebylo to nic příjemného. Mnohým přestávala v žilách proudit krev, která se měnila v ledovou tříšť. Ten, kdo se statečně držel, byl Teppei. Řekl si, že to prostě zvládne a tak tam stál s rozklepanýma nohama a sevřenými pěstmi. Zuby mu až drkotaly zimou. Ostatní chlapci, kteří se raději drželi co nejdále na něj koukali velmi zaraženě. Ale pro Kyoshiho to bylo něco jako....

"Vyhraju, i kdyby mě to mělo zabít!" a myslel to zcela vážně.



Večer Kagami trénoval uprostřed parkoviště. Využil toho, že tam měl basketbalový koš. Bylo to rozhodně lepší, než být u ledu, jak se stalo odpoledne. Měl alespoň možnost své prokřehlé tělo rozehřát.

"Trénuješ opravdu tvrdě..." pochválila jej s úsměvem hnědovláska sledujíc, čeho za tu krátkou dobu dosáhl. Bylo na něm vidět, že se velmi zlepšil. S každým dalším tréninkem byl stále výkonnější. Rusovlásek ale o tom nebyl přesvědčen. Stále nebyl tak silný, jak si přál být. Jen něco zamumlal a pak se na ni podíval nevraživým pohledem. Pořád se na ni zlobil za to, jak jej naposledy hnala pro pití takovou dálku a ještě k tomu zbytečně. A když se vrátil na ubytovnu byla již tma... ani vykoupat se nemohl. Tohle mu hodně leželo v žaludku. Ale naneštěstí jediný, kdo mu mohl pomoci zesílit... tedy krom Kuroka samozřejmě, byla právě ona. Přesto že byla takovým tintítkem, věděla toho o basketu víc než kdokoliv jiný a trenérka byla opravdu dobrá, pokud zrovna nevymýšlela něco opravdu šíleného, zvráceného, bolestivého nebo nechutného. Tentokrát mu poradila, aby zaměřil na zlepšení svého skákání, což mu při zápasech Uměl vyskočit opravdu vysoko. Musel však mnohem výš. Spíš než o to, jak vysoko byl schoný vyskočit, slo o to, aby byl při zápase schopný co nejdéle vydržet skákat.



Pohodlně usazeni v křeslech debatovali u čaje, aniž by ze sebe spustili oči. Konečně Teppei s Hyugou mohli využít toho, že jsou na chvíli sami a strávit spolu příjemnou chvíli. Samozřejmě si povídali o tréninku, Kagamiho schopnostech. Kyoshi byl toho názoru, že ještě neodhalil a nebyl schopen využít svou skutečnou sílu, takže se mnohé od něj dalo ještě očekávat.



Znuděn sám kráčel kolem parkoviště s nákupní taškou v ruce, když v tom uslyšel zarachocení a hlasy. Šíleně se lekl. Otočil se. Spatři Kagamiho a Riko. Schoval sa za živý plot tvořený řadou zelenajících se listnatých keřu, aby jej nebylo vidět a naslouchal tomu, co se dělo před ním. Po té jeho pohled utkvěl na průhledné desce basketbalového koše, na níž zůstal otisk Kagamiho prstů.

"To snad ne?! Že by byl schopný skákat takhle vysoko?" podivil se tomu, co ze sebe byl schopný Kagami vydat. Vyřítil se znova, aby skóroval, vyskočil ještě výš. To už mu trenérka řekla, aby si šel raději odpočinout. Na to, aby se takhle namáhal, bylo přece jen hodně pozdě. On si nedal říct.

V tu chvíli, kdy se dotkl desky, se celá konstrukce zřítila na zem, že nebohého Kazunariho málem sejmula. Neunesla totiž Kagamiho váhu a tentokrát jeho výskok byl až moc vysoký, že se mu podařilo konstrukci převážit. Černovlásek tak tak stihl odskočit. Tygřík též skončil na zemi šokován svou vlastní silou. Bylo jasné, že jeho silné nohy se pro něj stanou tou největší zbraní.

Riko odešla a nechala tam Kagamiho, který se vzpamatovával stále ještě z onoho šoku. Hned na to se tam objevil Kuroko, který přišel za Kagamim, aby mu sdělil, že je nejvyšší čas, aby šel na večeři. Pozdravil se s Kazunarim a ten jej stáhl za keře. Uslyšel další kroky a přítomnost někoho známého. Před Kagamim s plechovkou limonády v rukou se objevil jeho velký soupeř, zelenovlásek Midorima. Když se jejich pohledy střetly, zatvářili se oba velice otráveně. Kuroko chtěl něco říct, ale Kazunari pobavený situací, mu přiložil ruku na ústa, aby byl zticha. Tušil, že tohle bude ještě hodně zajímavé a nechtěl o to přijít.

Jako dvě rozzuřené šelmy stáli chlapci naproti sobě. Jen co konstrukce koše znova stála, bylo jasné, co se bude dít dál. Původně si šel Midorima jen pro tu podivně vyhlížející plechovku.... ale teď? Jejich "milý" rozhovor byl Kazunarimu opravdu k smíchu. Jeho Shin-chan se snažil jako vždy ukázat, že on je za každé situace tím dominantnějším, silnějším. Vysmíval se Kagamimu do tváře, přestože právě on byl pro něj velkou hrozbou.

I falší z týmu seirin se rozhodli, že posílí svá těla jako Izuki, který si s dalším ze svých spoluhráčů dal kolečko okolo pláže, ale na to, co se odehrávalo na parkovišti, to nemělo.

Kagami rozehrál hru a ti dva byli v sobě. Kazunari trochu zvážněl.Hnen na to se ale zašklebil nad tím, co se tam dělo. Oba dva byli velmi silní, ale kdo z nich byl silnější? Samozřejmě nepochyboval o síle svého miláčka. Stejně tak na tom byl i Kuroko... Věděl, že Kakami se nikdy nevzdá. Jeho odhodlání bylo jeho silou. A stále tu byl on, aby jej podpořil, pomohl mu více zesílit, porazit všechny z generace zázraků.

Jistý si tím, že vyhrál, dal se k odchodu. Zatím, co Kagami vzteky bez sebe svíral v rukou basketblaový míč, on zavadil pohledem o svého milence a Kuroka, kteří se tam krčili jako dvě myšky. Pro svůj dobrý pocit si musel rýpnout ještě do Kuroka, který si jeho slova nijak zvláště nezabíral. Věřil v to své.... Věřil svému světlu a svému způsobu hry. Mnozí jako Midorima to nechápali...

Namísto toho, aby pokračoval v ttréninku, rozhodl se, že si ještě zaběhá, aby si alespoň trochu vyčistil hlavu. Jenže Kuroko jej nenechal v tuto chvíli samotného, i když by to možná bylo vhodné. Ale on s ním bude vždycky. Když poběží, rozběhne se za ním.... chtěl být s ním. Musel. A pak... zastavil se uprostřed pláže. Kagami se zastavil taky, nechápavě se na něj podíval. Kuroko udělal několik kroků v před. Natáhl k němu ruce a objal ho.

I Izuki, který měl již odběháno se zastavil.... Pro ten den bylo pro všechny tréninku dost. Bylo potřeba na chvíli vypnout. Kazunari s Midorimou se také jen pomalu procházeli ruku v ručce po cestě mezi stromy. Jen někteří ze členů Seirin si ještě házeli s míči... Ale i jejich aktivita pomalu ustala. Riko ta opět připravovala jakousi atomovou bombu v kuchyni. Nebylo divu, že další den byli kluci nadšení, když se vraceli do svých domovů. Těšili se na své postele, vlastní dobré jídlo... Než se však dočkali, bylo tu jaksi ještě něco.... Čekala je cesta hromadnou dopravou a zápas.... Kaijo versus Toho... Kise Ryota proti Aominemu Daiki.
"Kuroko... Kdo si myslíš, že vyhraje?" optal se rusovlásek, když již byli na stanionu, ve kterém se právě tento zápas měl odehrát.

"Nevím... Je to poprvé, co je vidím hrát proti sobě..." řekl a pokrčil rameny. "Avšak... byl to Aomine, který inspiroval Kiseho k tomu, aby začal hrát basketbal. Často hráli jeden na jednoho, ale Kise nikdy nevyhrál..." vzpomínal na ty dávné časy, jejich začátky. Věděl, že od té doby se oba dva velmi zlepšili, ale jinak se nezměnili... takže tušil.

Týmy se připravovaly v šatnách na následující zápas. Oblékali se do svých dresů. Všichni byli vzrušení a velmi nadšení. Těšili se na zápas. Jediný, kdo byl ze zápasu hodně nesvůj, byl Kise. Měl hrát proti němu... proti své lásce. Na hřišti z nich měli být nepřátelé. Moc chtěl proti němu vyhrát... jenže bylo tu právě ono ale.

Musel se jít na chvíli projít na chodbu, aby vydýchal svou nervozitu, kde minul Kasamatsua, který též pohroužen do svých myšlenek seděl na lavičce. Kise jej vyrušil. Prohodili spolu pár slov, na která nezbylo moc času. Zápas čekal.

Čekali i jejich protivníci,.... na to že se ten idiot zase bude někde loudat, že přijde pozdě, pokud vůbec přijde. Jen se o něm mínili a už se objevil za dveřmi s nezvykle nadšeným výrazem ve tváři, protože dnes... dnes nadešel den, kdy si podmaní jeho. Byl si jistý, že nad ním vyhraje....



Konečně! Stanuli proti sobě tváří v tvář. Přesto, že Kise nikdy před tím Aomineho neporazil, věřil tomu, že tentokrát se mu to určitě podaří. Dal mu to najevo. Chtěl mu ukázat, že je dost silný, aby byl hoden jeho obdivu a také něčeho zcela jiného.... Chtěl mu odhalit všechny své kvality...

Po onom něžném pošťuchování si týmy popřály hodně štěstí a zápas začal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama