Colorful world of basketball 21.

9. září 2014 v 11:13 | Peťa-chan |  Colorful world of basketball
Yo, minna! Na dnešok vám sem prinášam ďalšiu kapitolku CwoB s pekným číslom 21. Tento mala na starosť Neko a myslím že vám určite stojí za prečítanie. Pre milovníkov yaoi sa nájde pár Midorima s Takaom a inak sa aj celkom zasmejete. Len chudák Kagami tam dostal pekne do tela. Nabudúce sa tešte na nejaký ten výtvor od mňa, ale teraz - hurá do toho! :3




Pláž i moře bylo překrásné. Sluníčko příjemně hřálo. Konečně si mohli trochu oddechnout a užívat si. Před tím je však ještě ve svém krásném černém autě zastavil otec trenérky Riko, který je důsledně varoval, aby si nikdo ani nepomyslel, že by si něco nedovolit na jeho úžasnou překrásnou dcerušku. Jinak, že dopadnou velice špatně. Ona na to jen zakroutila hlavou, když se táta zase vzdálil. Neměla to s ním vůbec jednoduché. Spíš naopak. Ale věděla, že to s ní myslí dobře. Krom toho kluci neměli kdo ví jaké touhy si s ní cokoliv začínat… z jistých důvodů. Sami si vzájemně prostě vystačili. Nejen Kagami s Kurokem a Teppei s Hyugou tvořili páry.

K pláži patří písek. Ale co v písku dělaly basketbalové koše? Bylo to improvizované basketbalové hřiště, což kluky docela udivilo, i když tušili, že si na ně něco takového vymyslí. Tohohle se dopustil otec trenérky. Samozřejmě že tam přišli hrát basketbal. Kluci na to koukali trošku jako zmatené sůvičky a kouleli nevěřícně očima. Potřebovali trénovat, dostat se na vyšší úroveň a s tím jim právě písek, na kterém mnoho nebylo možné jako driblování a podobně, měl pomoci. Pro ně to byly omezené podmínky. Jistě že to plnilo jistý účel.. Tak začali s tréninkem. Klouzalo to, bylo obtížné na tomto terénu běhat, natož se dostat k nějakým výsledkům. Chlapci pořád padali, nebyli schopní trefit se na koš. Písek měli naprosto všude. V botách, pod tričkem i ve spodním prádle. No chvílemi to pro mnohé byla legrace pro jiné to bylo zase k vzteku. Ale nakonec to přece jen mělo svůj smysl. Sami chlapci to na sobě pocítili.

Když se setmělo, vyčerpaní se šli ubytovat. Někteří z nich sebou okamžitě plácli. Ulevili bolavým nohám. Vzájemně se masírovali. Kagamimu se věnoval Kuroko, který se snažil ulevit jeho zmoženému tělu. Na takového rusovlásek Kagami vřískal, jako by jej spíš mučil. Modrovlásek se stále omlouval. Snažil se být opatrný. Nechtěl mu ublížit. Teppei ten si užíval uvelebený v masážním křesle. Skoro až vrněl slastí, jak moc to bylo příjemné. Ale docela mu chyběl Hyuga, který sel ven, jak se dozvěděl od Riko. Prohodil s ní pár slov a po té se zvedl, po té šel za Hyugou. Nemohl jej přece nechat samotného při tak krásném večeru, čehož se dalo zamozřejmě také využít.

I ráno bylo velmi příjemné. Kagami jej trávil důkladným čištěním zubů. Celé tělo jej strašlivě bolelo. Zrovna si vyplachoval ústa, když se vedle něj objevil Kuroko s legračním velmi roztomilým rozcuchem. Také měl v rukou zubní kartáček a kelímek s vodou.

"Dobré ráno Kagami." řekl s tím jeho naprosto dokonalým výrazem.

"Kuroko!" křikl na něj, jak se šíleně lekl. Po té se ale vrhl na upravování jeho vlasů a když už byli v tom, bylo by škoda přijít o první ranní polibek s příchutí mentolové pasty. Ve chvíli, kdy se k němu nakláněl, je přerušily dva hlasy. Odtáhli se od sebe a otočili po směru, odkud jej slyšeli.

"Takovéhle hrozné místo.... Opravdu zůstáváme tady?" zamrmlal kdosi. "Cítím se, jako bych viděl ducha...."

"Sklapni Takao...." napomenul jej Midorima s tím svým obvyklým tónem. Společně míjeli Kagamiho a Kuroka. Po chvíli se otočili a věnovali si zmatené skoro až vyděšené výrazy.

"He???" nechápali, jak se mohli v tu chvíli potkat na takovém místě.

"Ahoj...." pozdravil je Kuroko. "Jsem rád, že vás zase vidím...."

"Sakra, co tady chcete???!!!" ukázal Midorima prstem na Kagamiho.

"Mohl bych se vás zeptat na to samý!!!" semkl ruce v pěsti ve tváří výraz jako rozzuřený tygr.

"Pro Shutoku je to tradicí, trénovat na tomto místě..." vysvětlil Takao.

"Jak otravné! To jste si zrovna tady museli udělat dovolenou?" očividně se to Midorimovi moc nelíbilo.

"My tu nejsme na dovolené!" namítl rusovlásek.

"Co?" na to Midorima uviděl Riko v zástěře s medvídkem s nemalým nožem celou jakoby pocákanou něčí krví. Jako by někoho před chvílí připravila o život a to velmi brutálním způsobem. Už jen pohled na ni všechny vyděsil.

Chvíli tam ještě diskutovali. Midorima tedy docela hlasitě. Nakonec si jejich týmy ubytované na stejném místě smluvili takový menší přátelský zápas. Byla to dobrá možnost, jak potrénovat a ukázat, co se naučili. V tělocvičně se setkali tváří v tvář. Když už nastupovali proti sobě, Riko Kagamiho odvolala, aby místo hry všem zašel pro potí, což mu bylo proti srsti. Prý to bylo také v rámci tréninku. Pět set metrů bylo pět set metrů.

Midorima zase rýpal do Kuroka. Vysmíval se způsobu, jakým hrál. Ale Kuroko si stál za svým. Neupustil by od něj. No i přes to to bylo docela příjemné spestření dne a nakonec se i bavili. Jen večer opět padli únavou.

Když se vrátili na ubytovnu, Midorima s Takaem rovnou zapluli do horké lázně. Horká voda v tu chvíli byla tím nejlepším. Takao shledal otravné to, jak zelenovlásek tahal svoje talismany úplně všude. I na okraji jeden měl v podobě žluté gumové kachničky. Po té chvíli diskutovali o jejich hře a především rozebírali Kuroka. Nakonec shledali oba dva, že by byl mnohem lepší způsob jak trávit večer a jak si zpestřit jejich koupel. Takao si přisedl Midorimovi blíže. Sladce se na něj uculil. Tomu pohledu nemohl druhý odolat. Za bradičku si jej přitáhl k polibku. Přivlastnil si vášnivě jeho rty. Takao mu oplácel stejnou mincí. Vybízel se jeho rtům, jazyku, který mezi ně vklouzl. Otřel se o jeho svým. Víc se na něj natiskl. Midorima jej chytil za zadeček. Přitáhl si jej na svůj klín, na kterém se černovlásek uvelebil. Nožky mu obmotal okolo boků. Pokračovali v započaté činnosti. Vzájemně se obdarovávali něžnými doteky. Líbali se, hladili. Midorima dlaněmi putoval po černovláskových zádech, bocích až k jeho zadečku. Přestal líbat jeho rty. Přisál se k jimi jeho krčku. Zasypával jej polibky. Kazunari naklonil hlavu na stranu, aby druhému usnadnil přístup a sobě dopřál příjemnější požitek. Mezi jeho rty unikaly tiché slastné steny. Velké horké dlaně cítil na svém zadečku. Hladily jej, tiskly. Ty dlouhé úžasné prsty, které nebyly vynikající jen v basketu, vyhledávaly jeho vstup. Ve chvíli, kdy jej polaskal ukazováček, kroužil kolem něj a po té do něj pronikl, jeho tělo se napnulo. S úst se draly další steny. Hlasitější, zprvu bolestné. Midorima mu dal chvíli na to, aby se vzpamatoval. Kazunari se sám vybídnul, aby mu naznačil, že může pokračovat. Ručkama jej objal okolo krku. Vzdychal mu slastí do ouška. Zelenovláska to více vzrušovalo. Zasouval svůj prst hlouběji do toho horkého nitra. Pomalu jím pohyboval. Prsty druhé ruky laskal bradavku. Kroužil kolem ní bříškem prstu, dráždil ji nehtem. Slast, kterou mu způsoboval, mu napomáhala k tomu, aby se uvolnil. Jen co to silné stažení svalů povolilo, Midorima do něj zasunul prst hlouběji. Po chvíli přidal druhý i třetí. Pohyboval jimi, roztahoval je od sebe.

"S...Shin-chan.... Už ho do mě zasuň...." zaškemral plně vzrušený a již velmi nedočkavý Kazunari. Midorima mu velice rád vyhověl. Prsty z něj pomalu vyklouzl.

"Dosedni....." poručil si. Nechal svého miláčka, aby se nadzvedl. Sám si přidržel svou plně vzrušenou erekci. Jeho miláček pomalu se slastnými steny dosedl. Kazunari konečně pocítil Midorimovu velikost. Jak úžasné……….. Jen co si zvykl, zapřel se do jeho ramen. Pomalu se začal nadzvedávat a dosedat. Sobě i jemu dopřával opravdu skvělých naprosto úžasných pocitů. velmi rád mu ukázal, co v něm je. Pohyboval se stále rychleji. Nechával druhého vzrušení do sebe vklouzávat stále hlouběji. Jelikož měl Midorima touhu též projevit trochu iniciativy, chytil Kazunariho za boky. Nadzvedl si jej. Vyklouzl z jeho tělíčka, což se druhému absolutně vůbec nelíbilo.

"Shin-chaaaaan copak to děláš?" zabručel.

"Otoč se a opři se o vanu...." opět to řekl způsobem, že se s ním o tom nehodlá nijak bavit natož dohadovat. Kazunari se na to jen uculil, políbil jej na nos a udělal, čeho si od něj žádal. Proč by měl proti tomu něco namítat? Ručkama se zapřel o okraj. Vystrčil na něj zadeček. Zavrtěl jím, jak sladká provokace. Midorima se na něj natiskl. Otřel se erekcí o jeho prdelku. Po té prudce přirazil. Oba slastí zavzdychali. Jejich těla se opět dala do pohybu.

"Kazuna...ri.... Ach... Hmmmmmmmmm" tentokrát to byl on, kdo svému zlatíčku slastí sténal do ouška. Cítil, že je svému vrcholu již opravdu blízko. V nutnosti uspokojení svých potřeb značně přidal na tempu přírazů. Ručkou se ujal černovláskovy tepající erekce. Třel ji v tempu svých pohybů, až z té šílené rozkoše Kazunari vyvrcholil. Nahrbil se jako kocourek. V návalu orgasmu sténal tak hlasitě, že jej museli slyšet snad všichni na tomto místě ubytovaní. Za okamžik je opět vyrušil svými slastnými výkřiky Midorima, který se udělal do zadečku svého miláčka. Vystoupil z něj, jen co si oba vychutnali i ty poslední slastné pocity. Když se posbíral i tmavovlásek, vzájemně se umyli. Po té se zabalili do županů a zamířili na pokoj, kde se sobě dál věnovali.

Vracel se zrovna zpátky, když v tom celý uřícený zničený a docela naštvaný se potkal s Riko, která šla po chodbě s docela spokojeným výrazem, osvěžená ze sprchy. Tvářila se udiveně, když jej viděla přicházet. Samozřejmě, že splnil úkol, který mu zadala. Jenže když se vrátil na tělocvičnu, byli všichni pryč a on se musel táhnout s plnou taškou plechovek s pitím na ubytovnu. Samozřejmě, že musel být unavený. Rikko očividně byla nadšená z jeho výkonu. On však viděl před sebou jediné, pořádnou koupel a po té spánek. Byl by rád, kdyby mu záda umyl Kuroko a po té jej promasíroval, ale on již spal. Tak se tedy vydal do horké lázně sám. Cestou míjel Kazunariho s Midorimou. Těm nevěnoval nijak zvlášť velkou pozornost. Mezi tím se stačil svléct. Jeho intimní partie halil jen bílý ručník a nic víc. I ten pomalu odhazoval. Jenže jej čekalo hluboké zklamání, když otevřel dveře, spatřil uklízeče, jak drhnul vypuštěnou vanu potřísněnou něčím spermatem. No tušil, komu tyto důkazy vroucí lásky patřily. Jeho trápení bylo ale mnohem větší. Ach jak to bylo smutné. V tu chvíli měl jen oči pro pláč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rushi-chan Rushi-chan | Web | 14. září 2014 v 19:47 | Reagovat

Ahoj, konečně jsem se dočkala MidoTaka, bylo to velmi pěkně napsané, jako všechny kapitolky :) Doufám, že se na to nevybodnete, a že budete pokračovat :)

2 Peťa-chan Peťa-chan | E-mail | Web | 16. září 2014 v 18:14 | Reagovat

[1]: Tak dufam, že ťa nesklameme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama