Colorful world of basketball 4.

23. února 2014 v 23:21 | Peťa-chan |  Colorful world of basketball
Na poslednúúú...ale teraz vážne poslednú chvíľu tu máme od Neko štvrtý diel našej úspešnej kapitolovky. Som vážne rada, že sa vám páči. Táto časť sa rozhodne vydarila a podľa mňa patrí medzi najlepšie, ale o tom už rozhodnete vy sami. Tak s chuťou do toho ;)



Po té, co se blondýn předvedl, mu řekl, že přijal jeho výzvu. Chtěl ukázat jemu, že jej dokáže porazit i to, že výhra není tak důležitá jako samotný požitek ze hry. Bylo třeba mu srazit hřebínek a trochu ublížit jeho sebevědomí, aby si alespoň trochu uvědomil ty pravé hodnoty. A také neměl moc rád, když se Kise předváděl. Šlo mu to dost na nervy a to především, když se předváděl před jeho novým týmem. Naopak Kagamimu chtěl ukázat, že díky němu zesílí a bude schopný porazit i generaci zázraků. Moc mu záleželo na tom, aby se mu podařilo pomoct ke splnění snu osoby, kterou tolik miloval. Ten se jen sebevědomě před blondýna postavil. Ne že by je neobdivoval, ale chtěl být lepší než kterýkoliv z nich. Měl teď před sebou jeden jediný cíl, co se týkalo basketu.

"Rád si se tebou zase zahraju Kise...." řekl. Na chvíli se odmlčel a poté pohlédl blondýnovi do očí. "Dal jsem Kagamimu slib. Řekl jsem mu, že vás společně všechny porazíme...." byl odhodlaný udělat proto cokoliv. Na to se rusovlásek jen sebevědomě usmíval. Jako by to Kiseho v porovnáním s tím jeho ztrácelo na síle.

"Vaše generace zázraků je opravdu úžasná, ale já vám dokážu, že jsem silnější než vy. Porazím vás." věřil v to. Ne..... on si tím byl naprosto jistý. Nebyly to jen jeho schopnosti, silná, vůle, agrese nebo jeho nezměrné sebevědomí. Důvodem, proč tolik důvěřoval sobě a splnění svého cíle, byl z větší části ten sladký modrovlasý chlapec. Jako by se díky němu cítil silnější. Čím silnější byl stín, sílilo i světlo a naopak. Nejspíš si to tak trochu odmítal přiznat, ale přesně tak to bylo. Chvílemi si připadal jako čtrnáctiletá zamilovaná školačka. Pociťoval, jakou moc měla láska k druhému chlapci. Nezáleželo na tom, jestli si ji přiznal nebo ne. Dělala s ním svoje. O to víc jeho touhy narostli s pohledy Kurokova bývalého spulužáka, který na něj stále hleděl. Žárlil snad? Možná..... Bylo to prvně, co zažíval takové podivné pocity. Mísila se v něm radost s blížícího zápasu se zuřivostí. Tolik se těšil, až tomu blonďatému princátku dá co proto.

V den, kdy se jejich přátelský zápas s Kaijo měl konat a oni mířili k tělocvičně, kde jej měli odehrát, však Kagami vypadal jako chodící mrtvola. Měl kruhy pod očima. Byl nevyspalý. Vypadala tak trochu jako by právě vylezl z hrobu. Nešlo si toho nevšimnout.

"Kagami..... nevypadáš, že by si dnes byl ve formě...." projevil se zvukově z ničeho nic modrovlásek, jak to měl ve zvyku. Tedy už vedle něj nějakou dobu šel. On si jej rusovlásek jen nevšimnul. Tentokrát byl ale moc unavený na to, aby se ho leknul.

"Jen jsem se moc dobře nevyspal.... Neboj, budu v pohodě..." potřeboval se jen trochu probrat. V noci nemohl zabrat, jak byl natěšený na jejich zápas s týmem, který měl ve svých řadách jednoho člena ze zázračné generace.

"Byl jsem tak trochu vzrušený....." než mu došlo, jaký dvojsmysl řekl, už se Kuroko tiše chichotal.

"Nech toho Kuroko! Víš, jak jsem to myslel!" reagoval na to. Ale on se stejně na to nepřestal uculovat. Kdyby byli někde jinde a sami, tak by ho rád přehnul přes koleno a trochu mu naplácal na ten jeho hezoučký zadeček, který k tomu tak trochu sváděl. Sakra! Chvíli nad ním takhle přemýšlet, opravdu by byl vzrušený tak, jak to myslel Kuroko. Možná spolu chodili jen krátkou dobu, ale hormony a ten modrovláskův sladký vzhled s ním dělaly svoje. Vždy se ty myšlenky ale snažil dostat z hlavy. Ne vždy se mu to podařilo. Tentokrát je ale zahnal blondýn, který jim běžel naproti s tím jeho milým úsměvem ve tváři, za kterým se mnohdy leccos schovávalo, což Kuroko moc dobře věděl. Kagami mu vyšel vstříc. Jenže jemu nevěnoval sebemenší pozornost. Kise ho naprosto ignoroval. Namísto toho přišel ke Kurokovi.
"Ihnoruješ mě?" pohlédl na něj Kagami.
"Moc rád tě vidím Kurokochi.... Už je to dlouho, co jsme se viděli... Je to tak dojemné, že bych se i rozbrečel." vypadalo to, jako by ho to opravdu dojalo.

"Přestaň Kise..." protočil oči Kuroko. Nebyl zvědavý na ty jeho projevy.
"Řekni Kurokochi.... to jsem ti ani jednou nechyběl?" jeho výraz ve tváři se najednou změnil. Na to se po Kurokovi vrhnul a sevřel jej v pevném obětí, které vyhlíželo víc než jen přátelsky.
"Co to sakra....." zavrčel rusovlásek. Plameny mu šlehaly z očí. Chytil Kiseho za tričko a od Kuroka jej oderval násilím. Co si o sobě myslel?
"Ale, ale Kurokochi.... že by sis za Aomineho našel náhradu? To celkem rychle ne?" zazubil se blondýn. Nepřekvapovala jej reakce rusovlasého. Tušil už od samého začátku, že něco mezi těma dvěma je. "Nevypadá špatně... ale nemyslím si, že je lepší nebo by se mu mohl vůbec rovnat..." tímhle Kuroka opravdu dostal. Ten se na něj koukal celý rozechvělý s ne moc radostným pohledem. Spíš naopak...... šíleně to v něm vřelo. Neměl říkat takové věci. Otevřel rány minulosti, které se pomalu hojily. Proč to dělal? Takového jej neznal. Ať už byl Kise jakýkoliv, zlý nebyl.

"Víš Kuroko, Aomine byl hodně smutný, po tom co si mu dal kopačky a zmizel si...." řekl. To byl ten důvod, proč byl takový. Pravdou bylo, že Kise měl Kuroka rád. Vždy jej obdivoval a respektoval. Chtěl se s ním přátelit, přestože jej modrovlásek neustále odmítal kvůli jejich rozdílným osobnostem a Kiseho vlastnostem, které Kuroko rád neměl. Jenže měl rád Aomineho. Ten neodolatelný sexy tmavovlásek jej vždycky šíleně přitahoval. Snažil se s ním být co nejčastěji, když spolu studovali na škole, přestože Aomine chodil s Kurokem. A po té, co zmizel, si Aomine sáhnul na dno. A on viděl jen Kurokovu vinu.....

"Přestaň Kise! Nic o tom nevíš.... jak by si mohl, když si byl zaslepený jako všemi ostatními vítěztvím...." hlesl Kuroko. Bylo mu do breku a zároveň k vzteku. Nechtěl, aby to Kagami věděl.... nebo na to přišel alespoň takovým způsobem. Měl strach. Bál se, co si o něm teď bude myslet. Kise se k němu otočil zády a kráčel pryč, aniž by něco k tomu řekl. Po té se otočil ke Kagamimu.

"Jakmile dosáhneš vrcholu svých sil a nebudeš se mít v čem zlepšovat, omrzíš ho a on tě odkopne tak, jak odkopnul jeho...."
"Nevím, co se stalo..... Ale věřím tomu, že Kuroko takový není...." řekl a přišel k němu. Objal ho něžně okolo ramen. Bylo mu v tu chvíli úplně jedno, že se tak dostalo napovrch to, co mezi nimi bylo.
"Já ti to pak vysvětlím..." řekl tiše.
"Nemusíš mi to vysvětlovat. Věřím tobě Kuroko...." pohladil jej po vlasech, aby jej ukonejšil. Věděl, že byl rozrušený. To, co blondýn řekl, jej trápilo. Měl starosti. Ale bylo na něm vidět, že o tom moc mluvit nechtěl. Jemu se příčilo z něj něco tahat proti jeho vůli.

Bylo na čase jít do tělocvičny. Když se Kuroko trochu zklidnil, zamířili tam. Octli se ve velké tělocvičně, kterou dělila síť na dvě poloviny. Jejich trenérka se setkala s trenérem druhého týmu, který v její schopnosti jako trenéra basketbalového týmu moc nevěřil, což se jí absolutně nelíbilo. Nebyl jediný, kdo vypadal opravdu naštvaně. Kagami byl strašlivě nasr*ný kvůli tomu, jak se před tím venku zachoval Kise k jeho miláčkovi, který byl chudáček celý rozechvělý. Toužil po tom jej rozdrtit.

Po Kiseho menších nehodách s jejich trenérem, kdy se dozvěděl, že jej nechce pustit na hřiště se šli převléct do šaten a po té se postavili tváří v tvář svým protivníkům, kteří vypadali celkem silně. Kise za to musel sedět na lavičce, když hra začala. Ostatní hráči začali se svým poznáváním a vzájemně si ukazovali své schopnosti. Riko svým vševidoucím pohledem zkoumala svalnatá těla chlapců z týmu Kaijo. Po krátké rozehrávce, kdy Kagami dal koš, padl za vlast a za basketbal koš, který Kagami sám utrhl a nějakou chvíli svíral v ruce. Jak jejich vlastní hráči tak protihráči na něj koukali, jako na nějaké monstrum. A ani trenér Kaijo nebyl moc nadšený. Museli si dát na chvíli přestávku, než vše zase dali do pořádku. Když se mohli vrátit do hry, nastoupil i Kise, na což se spousta z hráčů opravdu těšila.... a nejen hráčů.

Z ničeho nic se v tělocvičně objevily i Kiseho faninky, za což ho Kasamatsu ztřískal jako psa. A když už byl hodný, probral s ním jejich strategii a to, že se musí upnout na Kagamiho, který jen koukal na to, jak skvěle dokázal zkopírovat jeho pohyby. Zápas pokračoval. Hráči odhalovalovali své schopnosti. Seirin poznali, jak je jejich protivník silný. Ale oni se rvali o vítězství jako lvi. Nehodlali prohrát. Jen si museli dát chvíli přestávku, aby nabrali sil. Oba týmy byly silné. Zdálo se, že jejich síly byly vyrovnané. Promýšleli své strategie a snažili se je vylepšit. Po té pokračovali opět v jejich hře. Zdálo se, že Kaijo má velkou jak bodovou tak i silovou převahu. Kise s ostatními byli silní. Jenže Kagami nabuzený s opravdu silnou touhou po výhře vrhl po vítězství jako tygr po své oběti. Nikdo neměl pro výhru lepší motivaci než on. Chtěl vyhrát ne pro sebe.... ale pro něj.... pro svého milovaného Kuroka.

"Neboj Kuroko, my vyhrajeme." řekl sebevědomě. Pohladil jej po těch jeho krásných světle modrých vlasech. Díky němu si připadal silnější. Díky jemu mohl být nejlepší a chtěl to všem a především Kurokovi dokázat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 7. března 2014 v 20:52 | Reagovat

kawaii , tuhle kapitolovku miluju , obě dvě jste skvělé :-) :-D

2 Peťa-chan Peťa-chan | E-mail | Web | 8. března 2014 v 11:02 | Reagovat

[1]: Arigatou, veľmi si nás potešila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama